Přerušené vodiče

Občas se poštěstí, že dojde k poškození měřícího vybavení a je třeba vyjet k opravě do terénu. Pakliže není k dispozici celý náhradní díl či je čidlo samotné například nevyměnitelnou integrální součastí monitorované konstrukce, není ještě vše ztracené. Celá delikátní situace lze v mnoha případech zachránit na místě za pomoci zručných rukou. Pokud preferujete profesionály,kteří jsou schopni zajistit kompletní údržbu a opravy vašich měřících zařízení, tým Automatic Sensing je vždy připravem poskytnout své služby.

Hlavní původci

Jedním z nejčastějších problémů se kterými se setkáváme jsou mechanicky přerušené kabely od čidel či antén. Dochází k tomu velmi často nedopatřením u probíhajících staveb, kdy dělnící z nepozornosti překopnou kabel. Na periferiích či přírodě pak občas dochází k překousání kabelů hospodářskými či divokými zvířaty.

Co je třeba zajistit?

Při kvalitní opravě přerušeného vodiče je třeba zajistit 3 hlavní cíle: vodivé spojení přerušené dráty a stínění, zabránit zkratu a korozi obnažených vodičů, zajistit mechanickou odolnost celého spoje a nejbližšího okolí alespoň v takové úrovni jakou má zbytek neporušeného kabelu.

Dostupné metody

Dostupných metod je vícero a každá vyžaduje různé nástroje. Způsoby vodivého spojení je možné rozdělit na opravy za tepla / studena a izolace kabelu pak na a suchou / mokrou cestu.

Zdaleka nejproduktivnější způsob opravy využívá krimpovací spojka jejíž součástí je typicky i izolace. V tomto případě jsou dva obnažené vodiče spojeny za pomoci deformace samotné spojky a následně zaizolovány integrovanou smrštitelnou izolací. Mnoho lidí mechanickým spojkám pro přenos proudu nedůvěřuje a upřednostňují pájení. Tato metoda je však velmi spolehlivá a osvědčená například svým hojným využitím v automobilovém průmyslu. Kupříkladu velká míra konektorů v počítačích také využívá techniky krimpování. Problémem pro běžného člověk však je nutnost použití speciálních kleští.

Nejznámějším způsobem opravy je asi klasické pájení a poté zaizolování jednotlivých vodičů za pomoci smršťovací bužirky. V tomto případě je nutné mít přenosnou pájku (plynovou či na baterie) a mít jistou zručnoust v pájení. Nevýhodou může být v některých případech manipulace s velmi horkým nástrojem, kterým může dojít k poškození okolí pájeného místa a roztavení plastových komponent.

Speciální kategorií teplé varianty opravy jsou pak letovací spojky se smršťovací bužírkou, tavným lepidlem a pájkou. Tento způsob opravy vše v jednom má obrovskou výhodu v tom, že vyžaduje jako nástroj pouze nějaký běžný zdroj tepla jako je například zapalovač. Nevýhody jsou pak podobné jako u běžného pájení a navíc při větším využití je ta to metoda pravděpodobně trochu dražší.

Dostatečnou mechanickou a povětrnostní odolnost celého spoje lze nejlépe docílit za pomoci samosvařitelné pásky a nebo spoj převléknout trubičkou a mezeru vyplnit lepidlem či těsnícím tmelem.