Elektronická čidla slouží k převodu měřené fyzikální veličiny popisující Vámi sledovaný jev na elektrický signál. Ten však musí splňovat určité náležitosti, aby ho bylo možné převést skrz měřící zařízení do digitální podoby a nakonec naservírovat do Vašeho počítače. Z tohoto důvodu existují standardy, kterých se výrobci drží, zaručují kompatibilitu napříč odvětvím a umožňují použití nepřeberného množství čidel s měřícími stanicemi Automatic Sensing.

Elektrická rozhraní

Základním dělením elektických rozhraní čidel je na analogové (spojitý signál) a digitání (diskrétní signál). Ať zvolíte libovolnou variantu, tak signál je nakonec digitalizovaný v obou případech. V případě digitálního rozhraní k tomu dochází přímo v čidle a u analogového čidla až v měřící stanici.

Analogové

Proudová smyčka 4-20mA se volí jako primární analogové rozhraní. Je robustní a funguje bezproblémově i v postředí s vysokou hladinou rušení. Navíc díky offsetu „nulové“ hodnoty je možné snadno diagnostikovat přerušení kabelu což odpovídá proudu 0mA.

Analogové napětí 0-2V (10V) a jeho měření je problematické, protože při delších přivodních kabelech dochází vlivem vnitřního odporu k nezanedbatelnému úbytku napětí a tudíž vnesení ochylky měření. Zároveň může docházet kvůli vysoké impendanci obvodu k rušení signálu vlivem elektromagnetické indukce.

Digitální

RS-485 by se dalo považovat za krále své kategorie hned z několika důvodů. Nejpůsobyvější je možnost provozovat toto rozhraní s kabelovým vedením o délce až 1200 m. Výhodná je také možnost využit rozhraní jako sběrnici a připojit tak až 32 zařízení, které sdílí společný kabelový svazek a pouze jednu měřící stanici.

RS-232 podporuje vzájemnou sériovou komunikaci dvou zařízení. Jedná se o velmi rozšířené rozhraní u nejrůznější elektroniky. Často přes toto rozhraní komunikují offline datalogery třetích stan a v tom případě je možné využít Data Relay stanici of Automatic Sensing, které umožňuje přeposílat naměřená data na internet. Je třeba mít na mysli, že lze RS-232 využívat pouze do 20m délky propojovacího kabelu, což může být omezující při některých aplikacích.

SDI-12 je méně rozšířený typ rozhraní, které bylo vyvinuto koncem 80tých let v USA. Asi hlavní odlišností je, že oproti ostatním digitálním rozhraním je, že SDI-12 vyžaduje pro svůj provoz o jeden vodič méně. To by mohlo potenciálně vést k nižší ceně čidel díky nižímu příplatku za vícedélku přívodního kabelu, avšak v praxi tomu tak není. Vzhledem k menší hardwarové podpoře SDI-12 a mizivých výhodách bychom jeho použití nedoporučovali.